Česká psychoterapeutická společnost

MUDr. Olga Dostálová, CSc.

Práce na PVŠPS od začátku r. 2000. Sedm let na katedře sociální práce FFUK + 3 roky psychoterapeutická poliklinika ESET + přednášky na PPF. Před nástupem do důchodu pracovala 35 let na radioterapeutickém oddělení FN v Motole, v posledních 10 letech své působnosti jako přednostka oddělení. Mezi prvními klinickými lékaři se zabývala imunitou onkologicky nemocných, na toto téma obhájila také titul CSc. O této problematice publikovala několik cizojazyčných článků v odborných časopisech. Kromě své odbornosti se věnovala od začátku své práce jako první v onkologii psychice pacientů se zhoubnou nádorovou nemocí, od r. 1967 i psychoterapii, jejíž výuku absolvovala u prof. PhDr. Kratochvíla, v Praze pak u doc. MUDr. Skály a částečně i přímo na Psychiatrické klinice UK v Praze. Získala kvalifikaci pro provádění psychoterapie v nepsychiatrických oborech. Kromě  50 článků z oboru onkologie (z nich několik cizojazyčných), napsala 3 samostatné publikace o psychické péči o onkologické pacienty, jednu společnou publikaci editorovala a v dalších třech monografiích měla svou kapitolu na téma psychické péče o onkologicky nemocné. Jedna publikace byla přeložena do ruského jazyka.

doc. MUDr. Jozef Hašto, CSc.

Profesor Jozef Hašto je jednou z nejvýznamnějších osobností slovenské psychiatrie a psychoterapie, jehož přínos ovlivnil i české odborné prostředí. Absolvoval všeobecné lékařství na UK v Praze (1967–1973) a atestace v psychiatrii (1977, 1980). V roce 1999 získal Evropský psychoterapeutický certifikát. Působil jako poradce Ministerstva zdravotnictví SR (1990) a propagátor komunitní psychiatrie. Bojuje proti stigmatizaci duševních nemocí a je autorem řady odborných publikací. Ocenění, jako Osobnost roku Trenčína (2000) či Bílá vrána (2009), podtrhují jeho přínos. Profesorem v oboru sociální práce byl jmenován v roce 2016. Ve své práci klade důraz na humánní a moderní přístupy a šíření osvěty.

PhDr. Hana Junová (1937 - 2021)

PhDr. Hana Junová byla průkopnicí české psychoterapie a supervizorkou, která zásadně ovlivnila její rozvoj. Po studiích psychologie na UK (1960) začala pracovat na Psychiatrické klinice VFN, kde se věnovala integrativní psychoterapii a psychogymnastice. Jako jedna z prvních psycholožek získala zahraniční zkušenosti, např. v německém Lindau. Vedla etickou komisi České psychoterapeutické společnosti a podílela se na legislativním ukotvení psychologické praxe. Po roce 1989 byla aktivní v supervizi a vzdělávacích programech, spolupracovala s Rafael Institutem. Její odkaz žije v odborné literatuře a v generacích terapeutů, které inspirovala.

prof. MUDr. Ferdinand Knobloch (1916 - 2018)

Ferdinand Knobloch, zakladatel Integrované psychoterapie, patří mezi nejvýznamnější české a světové terapeuty. Po promoci na UK (1946) pracoval s manželkou Jiřinou na rozvoji terapeutických komunit v Lobči a Horní Palatě. V roce 1968 emigroval do Kanady, kde jako profesor Univerzity Britské Kolumbie vedl terapeutické programy. Jeho metoda kombinuje psychoanalýzu, behaviorální přístupy a psychogymnastiku. Kniha Integrovaná psychoterapie byla přeložena do pěti jazyků. Za své zásluhy obdržel ocenění Gratias Agit (2004) za šíření dobrého jména ČR v zahraničí.

PhDr. Darja Kocábová (1931 - 2023)

Darja Kocábová byla psycholožkou a průkopnicí moderních terapeutických metod. Po studiích na UK se věnovala práci s dětmi s mentálním postižením a dětské psychiatrii, kde zavedla inovativní metody, jako arteterapii, muzikoterapii a autogenní trénink. V Kosmonosích od 70. let vedla skupinové terapie a podporovala komunitní péči. Po roce 1989 působila jako lektorka a supervizorka, vedla výcviky a terapeutické pobyty. Její činnost byla inspirována vírou a příklonem k Českobratrské církvi evangelické. Ovlivnila generace odborníků svým osobitým přístupem.

prof. PhDr. Stanislav Kratochvíl, CSc. (1932 - 2024)

Byl vedoucím psychologem v psychiatrické nemocnici v Kroměříži a emeritním profesorem klinické psychologie na katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V psychiatrické nemocnici, kde pracoval od roku 1957, vybudoval v roce 1971 specializované psychoterapeutické oddělení pro léčení neuróz skupinovou psychoterapií. V letech 1969–1970 se aktivně účastnil jako výzkumný pracovník četných pokusů s hypnózou na renomovaných pracovištích v USA, na Stanfordské a Pensylvánské univerzitě. V letech 1974 až 2011 organizoval se svými kroměřížskými spolupracovníky v Luhačovicích celkem devět významných česko-slovenských psychoterapeutických konferencí. Zpracovával, přednášel a praktikoval integrativní přístup v psychoterapii, zabýval se i psychoterapií sexuálních dysfunkcí. Je autorem řady odborných monografií, k nimž patří Základy psychoterapie (vyšla naposledy v 7. vydání v roce 2017), Manželská a párová terapie, Skupinová psychoterapie v praxi, Příběhy terapeutických skupin, Klinická hypnóza, Experimentální hypnóza a Sexuální dysfunkce. V roce 2002 mu byla olomouckou univerzitou udělena prestižní cena Františka Palackého za celoživotní dílo v oblasti klinické psychologie.

PhDr. Olga Marlinová

Vystudovala klinickou psychologii na FFKU v Praze. Po emigraci do USA absolvovala psychoanalytický výcvik na William Alanson White Institutu v New Yorku (1973), měla soukromou praxi na Manhattanu, zabývala se výukou a supervizí. Po návratu do vlasti ( 1994) vyučovala psychoanalýzu a klinickou psychologii na Katedře psychologie Filosofické fakulty Karlovy Univerzity, vedla výcvikové a supervizní skupiny pro psychoterapeuty a přednášela na finských univerzitách. Působí v soukromé praxi v Praze. Je také členkou Americké Psychoanalytické Asociace, IPA, České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii a Group Analytic International Society.

doc. MUDr. Václav Mikota, CSc. (1944 - 2018)

Václav Mikota, přední český psychoanalytik, se významně podílel na rozvoji psychoanalytického přístupu v období normalizace i po roce 1989. Absolvoval psychoanalytický výcvik u dr. Otakara Kučery a navzdory politickým omezením rozvíjel psychoanalýzu v soukromí. Po sametové revoluci obnovil psychoanalytické tradice v České republice jako prezident České psychoanalytické společnosti a supervizor. Publikoval přes 130 odborných prací, včetně kapitol v učebnicích psychiatrie. Aktivně se podílel na vzdělávacích cyklech, například v České televizi v pořadu Záhady duše. Jeho schopnost přiblížit psychoanalýzu širší veřejnosti a inspirovat další generace terapeutů z něj učinila klíčovou postavu české psychoterapie. Byl oceňován pro svou lidskost, hluboké znalosti a schopnost propojit teorii s praxí.

doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc. (1916 - 2007)

Jaroslav Skála, průkopník léčby závislostí a zakladatel první protialkoholní záchytné stanice na světě (1951). Tato inovace se stala základem pro moderní adiktologii. Současně založil Klub lidí usilujících o střízlivost (KLUS), kde pacientům pomáhal nejen s abstinencí, ale i s dlouhodobými změnami životního stylu. Od roku 1953 se věnoval psychoterapii a stál za vznikem 20 psychoterapeutických komunit. Byl předsedou Společnosti pro psychoterapii a rodinnou terapii a významně přispěl k vzdělávání terapeutů. Jako čestný rektor Pražské vysoké školy psychosociálních studií prosazoval moderní metody vzdělávání. Publikoval přes 140 odborných prací a za své zásluhy obdržel medaili Za zásluhy II. stupně (2002). Jeho odhodlání a přístup k pacientům z něj učinily nezapomenutelnou osobnost české psychoterapie a adiktologie.

prof. Dr. med. Helmuth Stolze (1917 - 2004)

Helmuth Stolze byl německý psychiatr a psychoterapeut, který zásadně přispěl k rozvoji interdisciplinárního přístupu v psychoterapii. Jako zakladatel Koncentrativní pohybové terapie (KBT) integroval tělesné prožívání do psychoterapeutické praxe, čímž pomáhal pacientům lépe porozumět svým emocím a tělu. V letech 1959–1978 vedl Lindavské psychoterapeutické týdny, které se staly významným centrem výměny mezi odborníky z různých směrů. Stolzeho metoda, založená na fenomenologii a výzkumu v oblasti vnímání a pohybu, byla široce uznána a rozšířila se do zahraničí. Získal řadu ocenění, včetně Spolkového záslužného kříže, a jeho publikace ovlivnily generace terapeutů. Česká psychoterapeutická společnost ocenila jeho inspirativní vliv na české odborníky.

PhDr. Antonín Šimek (1945 - 2005)

Antonín Šimek, významný klinický psycholog, psychoterapeut a průkopník supervize v České republice. Působil zejména v Pardubickém regionu, kde založil východočeskou pobočku Pražského psychoterapeutického institutu. Organizoval semináře, výcvikové komunity a Bálintovské víkendy, čímž výrazně přispěl k rozvoji psychoterapeutického vzdělávání. Významně se zasloužil o zavedení supervize jako klíčového nástroje profesního růstu terapeutů, což dokumentoval ve své knize Supervize – kazuistiky (2004). Aktivně působil na Filozofické fakultě UK a PVŠPS. Jeho osobitý přístup spojoval profesní a osobní rovinu práce s pacienty a kolegy. Zanechal hlubokou stopu v české psychoterapii i supervizi.

prof. PhDr. Jan Vymětal, CSc. (1945 - 2023)

Jan Vymětal byl průkopníkem rogersovské psychoterapie a integrace humanistických přístupů do lékařského vzdělávání v ČR. Svou kariéru zahájil jako klinický psycholog v Kosmonosích, kde spoluvytvářel edici Psychoterapeutické sešity. Později vedl Ústav humanitních studií na 1. LF UK, kde zavedl interdisciplinární přístupy a inovativní metody výuky, například psychofyziologické laboratoře. Publikoval klíčové učebnice, jako Lékařská psychologie a Speciální psychoterapie, které formovaly vzdělávání psychologů i lékařů. Jako supervizor PCA Institutu podporoval rozvoj rogersovské psychoterapie v českém prostředí. Vymětalovy přístupy zdůrazňovaly klientovu autonomii, seberealizaci a růst. Jeho celoživotní práce inspirovala generace odborníků.